Pseudotropheus demasoni

Tom | 26.12.2007

Pseudotropheus demasoni byl poprvé objeven u Pombo Rocks v Tanzanii v 1993. Jejich populace byla velice malá a několik ryb bylo exportováno v roce 1995 do Švédska. Pojmenován byl svým objevitelem Adem Koningsem podle exportéra ryb Laifa DeMasona.

Obecná charakteristika Pseudotropheus demasoni

Obývají skalní litorál v regionech kolem Pombo Rocks a Ndubi Reef. Ryby obsazují teritoria, která se většinou skládají z velkého balvanu nebo několika menších. Obývají spíše povrchové vrstvy vody. V hloubce pod 10m se prakticky již nevyskytují. Z důvodu absence vyšších rostlin se živí hlavně řasami v okruhu svého teritoria. Ale řasy, i když všeobecně dostupné, jsou potrava nízkokalorická. Tím pádem si musí tyto ryby bránit co největší teritorium, co by svou pastvinu. Agresivita a teritoriálnost je proto vlastně chování defenzivní. Omezené množství takovýchto pastvin znamená, že jedině nejsilnější jedinci jsou schopni si udržet dostatečně velká teritoria. Tak dochází k přirozené selekci slabších jedinců.

Rozměry a pohlavní rozdíly

Samci mívají okolo 7-8 cm, samice 3-5 cm. Rozlišení pohlaví u těchto ryb je celkem problematické. Samci jsou většinou větší a rostou rychleji, mají delší břišní a řitní ploutve a jejich barvy jsou více intenzivní. Dalším způsobem rozeznání pohlaví je pozorováním chování ryb. Samci jsou více teritoriální a vůči sobě agresivnější. K bezpečnému rozeznání pohlaví je proto potřeba již určité zkušenosti. Na zajímavý způsob rozeznání pohlaví přišel jeden americký chovatel. Zjistil, že při stressu samice rychleji ztrácí barvy než samci. Takže vkládal síťku do akvária a sledoval ryby. Ty nejintenzivněji zbarvené a nejodvážnější bývali zpravidla samci.

Chování v akváriu

Hodně akvaristů těmto rybám propadne díky výrazným barvám a malým rozměrům, ale je třeba mít na paměti, že toto nejsou ryby pro začátečníky. V akváriu jsou to ryby agresivní hlavně k jedincům svého druhu. Dospělí samci se často zabíjejí mezi sebou, zvláště když jsou chováni v malém akváriu. Jestliže má být v akváriu více samců, je třeba mít větší skupinu ryb a praktikovat tzv. kontrolované přerybnění, kdy agresivita dominantního samce je rozprostřena na více jedinců. Důležitá je podmínka, aby množství potenciálních revíru byl menší než počet potenciálních kandidátů. Samozřejmostí je vydatná filtrace a častá výměna vody. Zde nastupuje otázka optimálního počtu ryb a velikosti nádrže. K jednomu samci chováme několik samic. Jako optimální minimum většina chovatelů uvádí 300 l, ryby v poměru 1:3 - 1:4. Samozřejmě platí všeobecné pravidlo - čím větší nádrž, tím lepší. Nejlepší výsledky jsou uváděny při chovu skupiny 12-15 kusů, kdy máme 2-3 samce a 10-12 samic. Samozřejmě nesmíme překročit rozumnou hranici, neboť díky stresu v přerybněné nádrži ryby ztrácejí přirozené chování a přestávají se rozmnožovat. V nádrži by mělo být množství kamenů, skulin a úkrytů pro subdominantní samce a samice. Důležité jsou zvláště pro inkubující samice, neboť tyto skoro po celou dobu inkubace zůstávají v úkrytu a stávají se silně agresivní hlavně vůči ostatním samicím.

Někteří chovatelé uvádějí jako minimální velikost nádrže 150 l, avšak za podmínky jen jednoho samce v nádrži. Menší skupina 5-6 ks s největší pravděpodobností nebude fungovat (zvláště v menších nádržích), neboť dominantní samec bude pronásledovat své spoluobyvatele a systematicky je likvidovat, dokud nezbude sám jediný.

Stále je nutné mít na paměti, že přes malé rozměry je to ryba agresivní a teritoriální.

Rozmnožování

Tyto ryby se rozmnožují stejně jako ostatní tlamovci. První tření můžeme očekávat už v 5-6 měsících života samice. Doba inkubace je 3-4 týdny, počet mladých bývá 5-20 ks.

Potravinové nároky

Stejně jako většina malawijských tlamovců potřebuje nízkoproteinovou dietu. V jídelníčku by měly být hlavně pokrmy rostlinného charakteru. Může to být špenát, salát, ale hlavně granule nebo plátky s obsahem spiruliny nebo jakékoliv jiné krmivo na rostlinné bázi.

Granule je dobré před podáváním namočit na chvíli do trochy vody z akvária. Dále je možno podávat také mražený plankton nebo artemie. Nikdy těmto rybám nesmíme podávat masitou potravu jako strouhané hovězí srdce nebo dokonce nitěnky. Jako všechny rostlinožravé cichlidy mají velice dlouhá střeva a s tímto je spojen problém při podávání vysokokalorické stravy, která způsobuje nafouknutí, zácpu a následně smrt. Tyto ryby jsou v porovnání s jinými tlamovci daleko méně odolné na podávání nesprávné stravy. Velice často se díky této chybě u nich vyskytuje malawi blat.

Spoluobyvatelé akvária

Při výběru spoluobyvatel je třeba v prvé řadě přihlížet k jejich potravním nárokům. Např. lovec typu Scieanochromis Fryeri nebude ten správný druh. Musí to však být ryby dostatečně tvrdé, aby odolaly nájezdům samců demasoni při obraně jejich teritoria. Neměly by to však být ryby silnější a agresivnější jako např. ostřejší druhy Melanochromis (auratus, maingano), aby nedominovali Pseudotropheus demasoni a neudržovali je trvale v úkrytech. Nejideálnějšími spoluobyvateli by byly Aulonocary nebo Placidochromisy, jejichž požadavky na uspořádání interiéru by spolu nekolidovalo.

Z důvodu nezvyšování agresivity (a v neposlední řadě i z důvodu možného křížení) se nedoporučuje k Pseudotropheus demasoni přidávat druhy s podobným zbarvením a pruhy jako Metriaclima lombardoi, Pseudotropheus saulosi nebo Cynotilapia afra. Naopak se doporučují např. Labidochromis caeruleus sp. "Yellow", Maylandia estherae, Melanochromis joanjohnsonae, Iodotropheus sprengerae, Pseudotropheus acei... Vše se samozřejmě odvíjí od velikosti a vnitřního uspořádání akvária.

Závěr

Závěrem lze říct, že Pseudotropheus demasoni je výzva pro všechny milovníky tlamovců, ale kvůli těžko rozeznatelnému pohlaví a extrémní agresivitě mezi nimi (a někdy i vůči ostatním), může skončit jejich chov katastrofou. Je to jedna z nejkrásnějších malawi cichlid, ale pamatujte, že je třeba je chovat vždy ve větším počtu.

Zpracoval Tom (jarabak zavinac seznam.cz) za pomoci těchto zdrojů:
www.malawi.pl, www.malawicichlidhomepage.com, www.cichlid-forum.com, www.riftlakes.com